Blog

Goldfinger vyrábí luxusní porcelán pro pražský hotel Four Seasons i vídeňské butiky

Opírá se hlavně o zakázkovou výrobu.

V brněnské čtvrti Komín sídlí nejmenší porcelánka v České republice. Firmu Goldfinger před sedmadvaceti lety založili manželé Jiří a Helena Hlušičkovi. Výrobu s plynovou pecí mají přímo v rodinném domě, ve kterém zároveň bydlí. Pracuje tam celkem devět řemeslníků.

„Založit porcelánku je samo o sobě úplně šílený nápad. Je to vlastně úplně stejné, jako byste si chtěli založit závod na výrobu raket,“ říká Hlušička. Za dobu svého fungování si firma dokázala vybudovat širokou domácí i zahraniční klientelu.

Na rozdíl od klasických porcelánek s vlastními kolekcemi a distribuční sítí Goldfinger staví na zakázkové výrobě. Osmdesát procent produkce tvoří výroba na míru pro konkrétní klienty z celého světa, zbývajících dvacet připadá na vlastní designové kolekce.

Mezi dlouhodobé zákazníky patří luxusní pražský hotelový komplex Four Seasons, pro který firma vyrábí nádobí, nebo vídeňský obchod Ocean Store, jemuž dodává porcelánové sošky potápěčů a mořských živočichů. Další důležitou zakázkou je výroba licencovaných replik kubistického porcelánu architekta Pavla Janáka pro českou značku Modernista.

„Teď například spolupracujeme se dvěma vídeňskými firmami nebo vyrábíme sošku pro kolumbijskou společnost. Předtím jsme realizovali zakázku do Izraele nebo Kataru, často nás oslovují z Ameriky,“ vypočítává sám Hlušička.

Foto: Štěpánka Juránková, Deník N

Mezi odběrateli jsou i prestižní mezinárodní značky, pro které porcelánka vytváří limitované edice produktů. U těchto projektů platí přísná mlčenlivost – firma nesmí jména zákazníků zveřejňovat a po dokončení výroby musí formy zničit.

Zakázková výroba porcelánu je finančně i časově extrémně náročná. „Rozhodně se nestane, že se někomu rozbije hrneček po babičce a chce ho u nás znovu vyrobit, protože příprava výroby je opravdu drahá a takový hrnek by ho přišel na padesát až sto tisíc korun,“ ilustruje Hlušička náklady na jednotkovou výrobu.

Obvyklá produkce proto dosahuje stovek až tisícovek kusů. Samotná příprava výroby, během níž se se zákazníkem dolaďují všechny detaily výrobku, trvá asi šest týdnů. „Když zakázka spěchá, expedujeme výrobek za tři měsíce. Větší zakázky pak trvají půlrok nebo i rok,“ popisuje Hlušička proces produkce.

Překonávání technických limitů

Právě zakázková výroba firmu podle Hlušičky tlačí dopředu: „Při výrobě stále posouváme naše limity, protože většina zákazníků jsou amatéři, kteří nerozumí tomu, co je možné navrhnout. Často pak děláme něco, co jsme si ani nemysleli, že je možné udělat.“

„Podvědomě byste totiž produkt navrhli tak, abyste byli schopni jej vyrobit. Vyhýbali byste se výzvám. Tím, že je ale překonáváte, se posouváte dopředu,“ vysvětluje majitel.

Firma využívá kombinaci tradičních technologií a moderních postupů. Zatímco klasické porcelánky tradičně používaly sádrové formy, u kterých je obtížné dělat změny, v brněnské manufaktuře pracují s digitálními modely z 3D tiskárny.

„Pro náš obor je to taková malá revoluce. 3D tisk je v počáteční fázi velice efektivní, protože nám umožňuje modely rychleji upravovat, což je ve finále také ekonomicky výhodnější,“ líčí Hlušička. Technologii využívají i pro skenování originálních kubistických předmětů z muzeí, které pak vyrábí jako repliky.

Netradiční lokace jako konkurenční výhoda

Brněnské sídlo je z hlediska porcelánového průmyslu neobvyklé. „Historicky se porcelánky zakládaly tam, kde se těží kaolin, takže určitě ne v Brně. Tady kaolin nemáme, takže si ho vozíme z Karlových Varů,“ říká majitel o základní surovině pro výrobu porcelánu.

Manželé Hlušičkovi přitom po studiích v devadesátých letech začínali v Hlušovicích u Olomouce, odkud pochází Helena Hlušičková. Záhy ale zjistili, že dlouhodobě by podnik neměl takovou perspektivu. „Zejména co se týče navazujících řemesel a dodavatelů, dávalo smysl jít do Brna, kde jsem se navíc sám narodil, takže mě to táhlo zpátky. Jsme tu také dostupnější pro zákazníky,“ vysvětluje výhody většího města.

V prostorách v Komíně firma začínala výrobou keramiky, která je technologicky méně náročná. Speciální plynovou pec na pálení porcelánu nainstalovali až v roce 2011. „Porcelán se pálí při vyšší teplotě, díky čemuž má stálejší vlastnosti než keramika. Kvůli tomu jsou u něj také větší nároky na vybavení,“ vysvětluje majitel rozdíl.

Provoz v rodinném domě je podle Hlušičky sice energeticky náročnější než běžné bydlení, ale stále zvládnutelný: „Ne že bych tleskal zdražování energií, ale necítím to jako palčivý problém. Máme asi dvakrát větší spotřebu plynu a elektřiny, než kdybychom jen bydleli. Jen kvůli vysokému výkonu pece potřebujeme speciální přípojku.“

Firma existuje téměř tři desetiletí a má zakázky z celého světa, majitelé ale neplánují expanzi do velkosériové výroby. Soustředit se chtějí především na kvalitu a flexibilitu. Sám Hlušička přiznává, že ve svém podnikání měli i kus štěstí: „Když si chcete pořídit dílnu na zelené louce, samozřejmě je to obrovská investice s nejistým výsledkem. To můžete udělat v pětadvaceti, ale zpětně to hodnotím jako velmi riskantní podnik. Ale to, že jsme tady, je důkaz, že o porcelán lidé zájem mají.“

Stručně

Brněnská porcelánka Goldfinger sídlí v rodinném domě a vyváží luxusní zakázkový porcelán do celého světa.
Firma staví na kombinaci tradičního řemesla s moderními technologiemi jako 3D tisk.
Většinu výroby tvoří zakázky na míru v objemech stovek až tisíců kusů.