Goldfinger porcelán

Bílého psíka ve snu viděti

Rád se na návštěvách dívám, jaké běžné domácí věci se v té které domácnosti používají. Každý z nás se obklopuje jiným typem hrnků, příborů, váz, lampiček… Někteří volí účelnost, jiní si potrpí na dekorativnost. Někteří mají každý kus v jiném stylu, jiní vše ladí přísně v stylu jednom, ať již svém vlastním nebo daném zvenčí („bydlí v katalogu“).

V devadesátých letech prošla řada domácností keramickou mánií. Po letech, kdy originální autorská keramika neexistovala, nebo nebyla běžně dostupná, bylo najednou možné koupit hrnečky, talířky, konvice všech tvarů, dekorů, glazur. Bylo to lákavé. Jenže keramika nevydrží věčně, navíc člověk často dostal jeden hrnek takový a druhý makový... Řada z nás měla či má chuť změnit styl, jenže jak? Porcelán? Ale jaký? Běžný tradičních tvarů s kytičkami či orientálním dekorem? Ten asi dnes leckoho neuspokojí... Autorský s kamenného obchodu s porcelánem? Je obvykle velmi drahý a „předyzajnovaný“. Často ho někdo jiný navrhl a někdo jiný vyrobil. A tak je buď trochu narcistní, nebo naopak odosobněný, odměřený.

Mám rád věci, ze kterých je vidět jejich tvůrce, ale ne proto, že to tak tvůrce chce, že po tom prahne, ale proto, že je tak osobitý, jeho poetika natolik výrazná, jeho hravost natolik nezaměnitelná... Právě takový je porcelán Jiřího a Heleny Hlušičkových vyráběný pod značkou Goldfinger. Nápaditý, elegantní, originální a přitom praktický, tj. lze z něho velice příjemně a pohodlně pít kávu či čaj, aniž by se v ruce smekal, lehce zvrhl na stole či cokoliv podobného...

Bílého psíka ve snu viděti (pokračování)

Ve firmě Goldfinger porcelán v Brně-Žabovřeskách vznikají keramické sochy a objekty i autorský, v malých sériích vyráběný a ručně dekorovaný porcelán. Vzájemně se ovlivňují, doplňují, nebál bych se říci, že spolu vedou rozhovor, vzájemně se dobírají, provokují. Ostatně si to dokážu živě představit. Hybridní drak na kolečkách přijíždí k hrnku, který má místo ouška banán. Ptá se, jestli si může kousnout, hrnek se dotčeně brání, drak to nerespektuje, kousne si, hrnek úpí, jeho kolega na to třeští všechny tři své oči, hrnek-mobil na svých kolečkách vyráží pro pomoc... Však to také Jiří Hlušička v katalogu prvního ročníku Mezinárodního konvicového sympozia píše: „Porcelánová konvice může být cokoli, co budete chtít, jestliže se nebojíte, že vás ten tygr na vašem stole kousne.“ Jako by mluvil nejen za sebe, ale i za svou ženu Helenu. Poetika a styl obou manželů se totiž sice v mnohém liší, hravost je však rysem společným, stejně jako dokonalost řemeslného zpracování. Jiřího hrnky, dózy či vázy jsou extravagantnější (alespoň některé), chlapsky, jaksi techničtěji, konstrukčněji a hranatěji hravé. Helenin porcelán je jemnější, jeho tvary i dekory se inspirují ve zvířecím, dětském a snovém (snivém?) světě. Konvici psa zdobí na boku nápis: „Bílého psíka ve snu viděti“. A doprovází ho tři hrnky s nápisy: „Sen. Láska. Štěstí.“ Je to poetické a zároveň to vystihuje charakter výrobků z dílny Goldfinger porcelán nebo také pocit, který lze mít při spokojeném usrkáváním kávy z jakéhokoliv hrnků s touto značkou...

Petr Čermáček